Petr Kosek (1979)

Zakladatel NALEHKO.com. Cestovatel, lezec a milovník dlouhých treků – zatím jediný čech, který prošel tři nejdelší světové treky (Triple Crown, cca 12 000 km). Rodák z Orlických hor, vystudoval Technickou univerzitu v Liberci. Podnikl několik delších treků (Huayhuash, Torres del Paine circuit) a lehkých výstupů v Patagonii, Chile, Střední Americe a USA, zakončených vyhlášenými bigwally v Yosemitech (The Nose a Salathe Wall na El Capitanovi atd.) Po objevení království dlouhých treků prošel v roce 2012 během 4 měsíců 4 200 km dlouhý Pacific Crest Trail napříč nejvyššími pohořími na západě USA. Následovalo opravdové dobrodružství při průchodu 4 500 km dlouhého Continental Divide Trailu po Skalistých horách středem severoamerického kontinentu v roce 2016. Od mexické hranice po Kanadu, s manželkou, místo svatební cesty. Pouště, sníh, divoké řeky, medvědi grizzly…a samota. Posledním „snadnějším“ kouskem byl rychlý přechod 3 500 km dlouhé Appalačské stezky brzy zjara 2018. Díky přípravám na tyto treky objevil království ultralehkého trekového vybavení a věnuje se pohybu přírodou a horami s minimalistickým vybavením. Aby mohl i ostatním přiblížit myšlenky a principy ultralehkého pojetí trekingu a zároveň se podělit o svoje zkušenosti a zážitky, založil a provozuje web www.nalehko.com.

Milan Říský (1988)

Jako fotograf a redaktor prošel časopisy Rock & Pop a Rock’n’All, šest let působil na pozici webeditora, redaktora a fotografa v Plzeňském deníku. Dlouhodobě spolupracuje s plzeňským hudebním klubem Divadlo pod lampou. Se svým fotoaparátem také doprovázel na turné Daniela Landu a spolupracoval s dalšími tuzemskými hudebníky a festivaly. Od roku 2019 pravidelně pořádá po celé České republice komentované fotoreportáže z uzavřené zóny kolem černobylské elektrárny, kam se vypravil fotit.

Topi Pigula (1966)

Topi Pigula vystřídal celou řadu povolání. Začínal na ostravské šachtě jako zámečník, odkud se přesunul k dřevorubecké motorové pile v jižních Čechách, aby přes kuchaře na horské boudě a pedagogického pracovníka v Brně dopracoval k šéfredaktorské židli. Vedl cestovatelský časopis Travelfocus a několik let i web Prima ZOOM, kam aktuálně stále přispívá. Jeho články se dají najít od Hospodářských novin po českou verzi National Geographic, ale publicistickou kariéru začínal jako reportér a fotoreportér geografického magazínu Koktejl. A aby toho nebylo málo, učí fotografování správu sociálních sítí pro společnost NICOM a.s. Je spoluautorem několika publikací a autorem samostatné knihy Příběh Martinovy boudy.

Klára Kolouchová (1978)

Jsem rodilý Pražák (*1978), ale nedá se říci, že bych byla křtěná poklidnou Vltavou. Do čtyř let věku jsem si užívala radosti prý časově náročného jedináčka. Hračka na pět minut – bum bác, letí do kouta – a co bude dál rodičové!? Pak se narodila sestra Denisa a já si ten životní prostor musela vydobývat a asi mi to trošku zůstalo. Do vínku mi bylo dáno nadšení pro věc, zvídavost, touha objevovat – žít. Svým elánem nyní dokážu strhnout okolí a moje chuť stále něco podnikat je prý orámována nekonečným optimismem. Není to ale jen touha po dobrodružství, po něčem stále novém, ale i hledání a nalézání duševní pohody, zákonitostí našeho života a jeho smyslu. Určitě mám schopnost se i zastavit, ale pak zcela určitě zase vyrazím za něčím novým. Výzva, je asi to správné slovo, na které slyším; to je moje slabost – nebo síla?! Po absolvování základní jazykové školy a klasického gymnázia jsem vystudovala obchodní management na Anglo-American College v Praze. Výborná angličtina mě již v průběhu studia nasměrovala na pozici PR managera pro zahraniční firmy. Zásadní posun byl pak čtyřletý pracovní pobyt v Londýně, který výstižně charakterizuje text známé písně „meeting, briefing, brainstorming“. Ze zaměstnance reklamní agentury jsem poskočila na pozici referenta londýnské státní správy (HR) a jelikož ráda nestíhám, začala jsem v úplně „placatém“ Londýně trénovat na vysoké hory. Moji miláčci – žlutý chopper nebo kultovní Mini Cooper – pendlovali mezi prací a atletickým oválem a bazénem a posilkou, do práce jsem ovšem běhala s batohem plným PET lahví s vodou. Dokonalá příprava na svou první velehoru. Aconcagua (6.962m) v Jižní Americe v roce 2005 se stala oním vrcholem, dokonce kontinentálním. O rok později jako historicky druhá Češka jsem zdolala osmitisícovou himálajskou Cho Oyu. To už byla vstupenka na nejvyšší horu světa v doprovodu Tashi Tenzinga, vnuka legendy z roku 1953. Zase tréninky, hektická logistika, ale milník neskutečný – 16.5.2007 – první Češka na Everestu! Následné mateřství by napovídalo o fázi zklidnění, ale to byl jen příslovečný klid před bouří. V dubnu 2008 se narodila dcera Emma. O čem ten život je? Kojím v pauzách mezi obchodními schůzkami a jednáními v prestižní konzultační firmě, ale hlavně jsem máma a jsme na život dvě – já a úžasná Emma, která mě dokonce pustila ještě jednou do Himálaje. Krásná hora Ama Dablam tehdy v létě 2011 nikomu nedovolila přiblížit se k vrcholu – sněžilo a sněžilo a sněžilo. Zato se povedla Mc Kinley v Severni Americe, tj. další nejvyšší bod kontinentu a potom Elbrus – evropský gigant, to vše v roce 2013. Tam už mi dělal parťáka Martin a zůstalo mu to. Z rozené Poláčkové je Kolouchová a další milník je na světě – je to kluk jako buk a Emma může rozumovat: „Nebreč Cyrdo, dyť seš chlap!“ Cyril se symbolicky narodil 16.5.2014, má ten můj Everest pod kůží. Nyní jsem konečně krásně „nezaměstnaná“ a na horském kole si vleču Cyrdu v trojkoláku. Golf začínám teprve objevovat a tak si ty nové sportovní disciplíny užívám. Tenis samozřejmě nezanedbávám, jen lyže jsem překlopila i do skialpu. Relax stále nabízí divadlo, kino, balet, operu a dobrou knížku nebo dobrou partu. Hlavně být stále v pohybu, stále se musí něco dít. A taky že ano. Z báječné mateřské dovolené mě vylákalo jak jinak než kouzlo další hory. Hory, na kterou jsem s respektem a úctou pomýšlela mnoho let vždy s podtextem – moje tabu. Tak tahle hora, majestátná K2 mě v roce 2016 pustila do třetího výškového tábora v 7300 metrech nad mořem. Až lavina, která tehdy smetla vše, na čem jsme několik týdnů usilovně pracovali, ukončila sen o vrcholu. Sny ale nemizí, a tak jdu do toho po dvou letech znovu…

Martina Němcová

Cestovatelka milující outdoor

Nikola Horáková

Vášnivá cestovatelka, horská lezkyně a aktivní vojanda. K cestování ji přivedli rodiče, se kterými od už od mala jezdívala po Evropě a severní Africe. Po dvouletém pobytu na Novém Zélandu a v Kanadě se natrvalo usadila v krásné Olomouci, odkud pravidelně vyráží prozkoumávat svět.

Jiří Šneider

Fotografuji již od 90. let. Postupem času se vytříbila má nejoblíbenější témata – reportáž, portrét, akt a svatba. Jižní Čechy a Horní Rakousko jsou oblasti, kde se pohybuji a zachycuji všední i nevšední momenty.

Martin Půlpán

Ahoj, jmenuji se Martin Půlpán a narodil jsem se v Pardubicích, ale posledních několik let jsem žil a pracoval v Praze. NA PODZIM ROKU 2018 JSEM SI ZABALIL MALÝ BATOH A VYDAL SE TOULAT SVĚTEM. Z Evropy jsem přes Turecko, Írán, Kavkaz a střední Asii dojel do Číny, odkud mé kroky vedly směr jihovýchodní Asie. Bohužel po roce a půl jsem musel cestu dočasně přerušit kvůli pandemii COVID-19.

Zdeněk Thoma

Zdeněk Thoma (1938). Fotograf, publicista, cestovatel, dobrodruh. Po roční cestě autostopem z Prahy do Japonska v roce 1970 se rozhodl cestovat už jen východním směrem. V osmadvaceti zemích Asie, hlavně v Japonsku, Číně, Tibetu, Nepálu, Indii a na Filipínách strávil souhrnně více než sedm let života. Výsledkem jeho práce je řada cestopisů, obrazových publikací a více než 160 fotografických výstav. Nejvíce ho zajímá kulturní historie čaje, umění orientálních zahrad a krajina v proměnách světla.

Tereza Stejskalová

Tereza miluje čínskou kulturu a je expertem na čínský trh