Dobrovolničení od Ohňové země až po rovník

Jak líp poznat místní zvyky, než s lidmi skutečně žít? Anička a Kuba sbalili krosny a vyrazili bez většího plánu do Jižní Ameriky. Jejich cesta shodou náhod začala dobrovolničením na úplném konci chilské Ohňové země daleko od civilizace, kde potkali na pláži spícího rypouše, vykoupali se v moři pod ledovcem nebo lezli na kopce okolo větrného Lago Fagnano. Přes Patagonii se pak vydali do Araukánie, nepříliš známého regionu Mapuche lidí. Životu, který se točí mezi sopkami, udávají rytmus hlavně araukárie, z jejichž plodů se dá udělat překvapivě vše. Přes severní Argentinu dostopovali do Bolívie plné barev a původních obyvatel, v Peru poprvé zažili výškovou nemoc, přešli Ausangate trek a nakonec zůstali v amazonském pralese, který se jim zaryl pod kůži (a to nechtěně možná i doslova). Společné bloudění zakončili na ekvádorské kávové farmě, kde poprvé zjistili, jak vlastně vypadá každodenní šálek kofeinu. Cesta, která se točí kolem práce u místních a limitovaného rozpočtu, může znít příliš uspěchaně, ale opak je pravdou – není nic lepšího než na jednom místě zůstat alespoň pár týdnů.