Kolumbie - džunglí do Ztraceného města
Umíte si představit, jaké to je vyrůstat v naprosté tmě? Chcete poznat kulturu, která žije stále stejně jako obyvatelstvo předkolumbovské Ameriky? Pak se vydejte tam, kde jediným dopravním prostředkem jsou muly nebo vaše vlastní nohy.
Ústečtí cestovatelé a filmaři nás zavedou do kolumbijského pohoří Sierra Nevada de Santa Marta. V neprostupné džungli, kde ještě před pár lety vládli narkobaroni, žijí potomci dávné kultury Tairona, která se do nedostupných hor schovala před španělskými dobyvateli. Několikadenní trek úchvatnou přírodou vede do tzv. Ztraceného města (Ciudad Perdida). V oblasti žijí kmeny Kogi, Arhuaka, Kankuamo a Wiwa. Naslouchají moudrým radám svých kněží, kteří se jmenují mamové (mamas). Mamové pokládají svůj lid za staršího bratra, pověřeného péčí o dobro srdce světa. Zbytek světa a tedy i naší západní civilizaci pokládají za mladšího bratra. Mamové nic nepředpovídají, pouze se snaží říci a upřímně věří v to, že jestli se nezměníme, svět zahyne. Přestane být plodný…
Kouknout na přednášku bez předplatného neboli zaplatím jednorázově a hned sleduji, max po dobu 30dní.
🔥 Koupit jednorázově za 150,- Kč 🔥Vyzkoušejte si členství v nejnižším tarifu za 249,-. Poté automaticky za 249,- měsíčně.
Koupit členství a přehrát celou přednáškuDalší přednášky které by se vám mohly líbit:
Informace o autorovi:
Mart Eslem
Narodil jsem se předčasně a celý měsíc lékaři bojovali o to, aby mě sebrali doslova hrobníkovi z lopaty. V době, kdy jsem chodil do mateřské školy mě byla diagnostikována epilepsie a díky několika ztrátám vědomí na veřejnosti jsem si pár měsíců poležel po nemocnicích. Ještě své 15. narozeniny jsem slavil za železnou oponou komunistického bloku, bez možnosti dostat se do svobodného světa jinak než emigrací při které bych riskoval vlastní život a značně jej svým činem znepříjemnil všem svým příbuzným.
Ani ne za dalších 15 let jsem se v neděli 16. února 2003 v 9 hodin a 38 minut vylodil na místě zvaném Neko Harbour a otiskl svou stopu do posledního 7. kontinentu naší planety.
Své 46. narozeniny jsem oslavil v Paraguayském Asuncionu a v tu dobu jsem měl procestováno 94 zemí světa.
Jaká byla v mých 15 letech šance, že prožiju podobný život? Prakticky nulová a přesto se to stalo.
Co jsem k tomu nejvíce potřeboval? Většina lidí si myslí, že peníze. Jsou úplně vedle. Spousta lidí má mnohonásobně více peněz než já a přesto necestuje. To hlavní co k tomu bylo zapotřebí byla touha. Pokud po něčem toužíte, život vždy zařídí, aby vám do cesty přihrál možnosti, jak svůj sen zrealizovat. Říká se, že Bůh nám nikdy do života nepustí žádný sen, aniž by nám zároveň dal v životě možnost jej uskutečnit...