Mart Eslem

Narodil jsem se předčasně a celý měsíc lékaři bojovali o to, aby mě sebrali doslova hrobníkovi z lopaty. V době, kdy jsem chodil do mateřské školy mě byla diagnostikována epilepsie a díky několika ztrátám vědomí na veřejnosti jsem si pár měsíců poležel po nemocnicích. Ještě své 15. narozeniny jsem slavil za železnou oponou komunistického bloku, bez možnosti dostat se do svobodného světa jinak než emigrací při které bych riskoval vlastní život a značně jej svým činem znepříjemnil všem svým příbuzným.

Ani ne za dalších 15 let jsem se v neděli 16. února 2003 v 9 hodin a 38 minut vylodil na místě zvaném Neko Harbour a otiskl svou stopu do posledního 7. kontinentu naší planety.

Své 46. narozeniny jsem oslavil v Paraguayském Asuncionu a v tu dobu jsem měl procestováno 94 zemí světa.
Jaká byla v mých 15 letech šance, že prožiju podobný život? Prakticky nulová a přesto se to stalo.

Co jsem k tomu nejvíce potřeboval? Většina lidí si myslí, že peníze. Jsou úplně vedle. Spousta lidí má mnohonásobně více peněz než já a přesto necestuje. To hlavní co k tomu bylo zapotřebí byla touha. Pokud po něčem toužíte, život vždy zařídí, aby vám do cesty přihrál možnosti, jak svůj sen zrealizovat. Říká se, že Bůh nám nikdy do života nepustí žádný sen, aniž by nám zároveň dal v životě možnost jej uskutečnit...